Z batůžkářky expertkou na Sumatru

Jako mladá holka jsem snila o Bali. Takový ten klasický sen z katalogů cestovek. Když jsem dokončila studium a začala vydělávat své první peníze, bylo jasno – pojedu do Indonésie.

Když už jsme ale letěli tak daleko, řekli jsme si, že chceme poznat víc. Orangutani žijí na Sumatře, a tak jsme tam na pár dní zamířili.

Netušila jsem, že právě tam zůstane kus mého srdce.

Na Sumatru jsem se začala vracet, přidal se ke mně i táta a ostrov si zamiloval stejně jako já. Zkrátka si nás získal.

S každou další návštěvou jsem objevovala nová místa a poznávala lidi, kteří se časem stali mými přáteli, obchodními partnery i druhou rodinou. Současně jsem si uvědomovala, jak těžké je poznat ostrov doopravdy bez místních kontaktů, zkušeností a znalosti prostředí.

Jedním z prvních lidí, které jsem potkala, byl Ali. Celý život jezdil jen na motorce. Pomohli jsme mu získat řidičský průkaz na auto a společně jsme začali projíždět ostrov doslova křížem krážem.

Nehledali jsme turistické atrakce.

Hledali jsme místa, která mají duši.

Často jsme spali v autě na okraji prašných cest. Bez sprchy, bez restaurací, bez signálu. Jen proto, že jsme chtěli objevit místa, kam běžní turisté nikdy nezavítají.

Právě tehdy vznikaly první trasy, ze kterých se později staly itineráře Simply Horas. Ne od stolu, ale stovkami hodin na cestách. Díky tomu dnes víme, kde se opravdu vyplatí zastavit, co stojí za vidění a kde byste naopak jen zbytečně ztratili čas.

V roce 2018 jsme se rozhodli všechny nasbírané zkušenosti proměnit ve skutečný projekt. Zrodilo se Simply Horas. Ve stejném roce jsme na Sumatře otevřeli první česko-indonéskou pekárnu. Měli jsme sen spojit poctivé české dorty s výjimečným exotickým ovocem a vytvořit místo, kde se budou naši cestovatelé cítit jako doma.

Na začátku roku 2019 jsme po pečlivých přípravách přivítali první klienty.

Od té doby naše trasy neustále ladíme, rozšiřujeme a přizpůsobujeme tomu, jak se ostrov vyvíjí.

Pak přišel covid.

Pekárnu jsme museli zavřít.

Ale Indonésii jsme neopustili.

Naopak.

Pekárna nás přivedla k vanilce. Rozhodli jsme se vzít naše indonéské plány vážně. Pronajali jsme si náš milovaný White House, jak jsme mu začali říkat, založili vlastní obchodní společnost a pustili se do dalšího velkého snu – pěstování pravé vanilky.

Tou dobou už pro nás Indonésie dávno nebyla jen destinací. Stala se naším druhým domovem, kde žijeme, podnikáme a budujeme projekty, které dávají smysl nám i lidem kolem nás.

Naše vanilková farma dnes otevírá dveře i cestovatelům. Mohou na vlastní oči vidět ruční opylování, sklizeň, fermentaci i sušení vanilky a postupně zde budujeme zázemí, aby u nás mohli také přenocovat.

Postupně jsme si začali všímat ještě jedné věci. Mnoho našich cestovatelů se po návratu ptalo, jak mohou místním lidem nebo přírodě něco vrátit.

Proto jsem se v roce 2024 připojila ke spolku Biosphere Collective, kde dnes působím jako místopředsedkyně. Spolek propojuje lidi, kterým na Indonésii záleží, a umožňuje transparentně podporovat projekty zaměřené na ochranu přírody i pomoc místním komunitám.

Mám radost, že cestování díky tomu nekončí posledním dnem dovolené, ale může mít pozitivní dopad i dlouho po návratu domů.

Právě díky klientům jsme nakonec rozšířili naše cesty i na Sulawesi. Nebyl to náš původní plán. Bylo to jejich přání vrátit se s námi do Indonésie znovu.

Jednu destinaci u nás ale nenajdete.

Bali.

Místo, kde celý můj příběh začal.

Ne proto, že bychom proti němu něco měli. Jen věříme, že Indonésie nabízí mnohem víc než místa, která už zná celý svět. Chceme ukazovat ostrovy, které si stále zachovávají svou autenticitu, své tempo života i svou kulturu.

Dnes trávím část roku na Sumatře. Spolupracuji s lidmi, kterým důvěřuji, znám místní komunity a každou trasu stavím podle vlastních zkušeností. Místa, která doporučuji, jsem sama prošla mnohokrát.

Proto naše cesty nevznikají podle katalogů ani z článků na internetu. Vznikají z let strávených přímo na místě.

Nechci lidem ukazovat Indonésii očima turistů.

Chci jim ukázat Indonésii tak, jak jsem ji poznala já.