Poděkování se obvykle píše na závěr, ale tato cesta byla natolik výjimečná, že musím udělat výjimku a začít právě jím. Mé vřelé díky patří především Lence H. ze Simply Horas, díky níž se nám otevřelo Sulawesi v celé své hloubce a kráse. Díky jejím znalostem a citlivému přístupu se z cesty stala živá poezie a z ostrova příběh, který si poneseme dál. Stejné poděkování náleží i našemu průvodci Yuliusovi za jeho neúnavnou trpělivost, ochotu odpovídat na naše zvídavé otázky a za množství příběhů a informací, které s námi během cesty sdílel. Nemohu opomenout ani oba řidiče, Doyoka a Stephana, kteří se významně podíleli na hladkém a bezpečném průběhu celé výpravy.
Díky vám všem jsme necestovali jen napříč krajinou Sulawesi, ale i napříč jeho historií, kulturou a každodenními příběhy místních lidí.
Naše putování po tomto ostrově kontrastů začalo příletem do Jakarty, kde jsme se ubytovali v hotelu poblíž letiště, abychom byli připraveni na dopolední přelet do jižního Sulawesi, do města Makassar. Po příletu nás na letišti vyzvedl řidič Doyok a průvodce Yulius, kteří se stali našimi společníky po celý zbytek cesty. Po krátkém odpočinku následovalo první seznamování se Sulawesi – procházka po pobřežní kolonádě Makassaru.
Další den jsme po snídani vyrazili směrem do oblasti Sengkang, proslulé tradiční výrobou hedvábí a rozsáhlým mokřadním jezerem Tempe. Cesta vedla mezi rýžovými poli, vesnicemi a kolem dramatických vápencových útvarů. Zastavili jsme se u jeskyní Leang-Leang, kde byly objeveny prehistorické malby a důkazy lidské přítomnosti staré minimálně 5 000 let. Následovala návštěva oblasti Rammang-Rammang, kam jsme se dostali motorovou kanoí mezi mohutnými krasovými věžemi a spletí říček. Po příjezdu do Sengkangu a ubytování jsme se připojili k právě probíhající podvečerní slavnosti spojené s ramadánem – srdečné setkání s místními lidmi bylo jedním z prvních silných momentů celé cesty.
Ještě před východem slunce jsme další den vyrazili motorovým člunem na jezero Tempe. Pozorovali jsme volavky, orly, ibisy i další vodní ptactvo, které se zvedalo z rákosin při průjezdu naší lodě. Spatřili jsme rybáře etnika Bugis, žijící přímo na hladině v tradičních bambusových domech. Po návratu a snídani jsme zamířili do hor oblasti Tana Toraja. Krajina se postupně dramaticky měnila – rýžová pole střídaly hory, vápencové masivy a první typické torajské vesnice. Při příjezdu k symbolické „bráně" Toraji se změnila nejen krajina, ale i atmosféra. Vše působilo silně, autenticky a dechberoucím způsobem.
Ubytovali jsme se v horském hotýlku Torsina Lodge, který se stal naším domovem na tři noci. Následující dny jsme pronikali do fascinující kultury Torajů – byli jsme svědky pohřebního rituálu Rambu Solo, navštívili skalní hrobky v Lemo se sochami Tau Tau, jeskynní komplex Londa se starými sarkofágy i královské hrobky v oblasti Suaya. Navštívili jsme také obrovský zvířecí trh a jednu noc strávili přímo v tradičním torajském domě tongkonan, kde jsme se zapojili do přípravy večeře pro celou rodinu. Nezapomenutelným místem byla i Lokomata, hřbitov vytesaný do jediného masivního skalního bloku.
Z Toraji jsme se vydali dále na sever k jezeru Poso, jehož teplota má po celý rok stálých 30 °C, rozlohu přes 300 km² a hloubku přes 400 metrů. Následující den jsme objevovali biologicky mimořádně bohatý národní park Lore Lindu, navštívili balijskou vesnici a mystické údolí Bada s megality vysokými až čtyři metry.
Přes Tentenu a nádherný vodopád Saluopa, tvořený kaskádami a terasami, jsme se ubytovali v resortu Siuri Cottage na břehu jezera Poso a neodolali koupání v teplé jezerní vodě. Brzké vstávání v půl třetí ráno nás čekalo kvůli přesunu do Ampany a následné plavbě speedboatem na ostrov Kadidiri v Togianském souostroví. Přestože jsme zde kvůli konci ramadánu zůstali pouze dvě noci, pobyt v Kadidiri Paradise Resort byl naprostým „WOW". Šnorchlování na korálových útesech i v jezeře s růžovými medúzami patřilo k vrcholům celé cesty.
Z Kadidiri jsme pokračovali nočním trajektem do Gorontala, přičemž nám Yulius připravil milé překvapení v podobě ubytování v kapitánské kajutě. Během dvanáctihodinové plavby jsme symbolicky překročili rovník – skutečné potvrzení cesty od jihu k severu.
Na severním Sulawesi jsme se zastavili v Botubarani, kde jsme měli mimořádné štěstí – šnorchlovali jsme hned se třemi žraloky obrovskými, zážitek, který se zapíše navždy. Následovala cesta do Kotamobagu a poté do Tomohonu, kde jsme byli ubytováni pod sopkou Lokon. Výstup na její vrchol a pohled do aktivního kráteru patřily k dalším silným momentům. Navštívili jsme také sopku Mahawu, jezero Tondano, dílnu tradičních domů Minahasa, výrobnu alkoholu Cap Tikus i slavný Tomohon Market, který svou rozmanitostí nemá obdoby.
Cesta pokračovala do národního parku Tangkoko, kde jsme během treku s rangerem pozorovali nártouna, makaka chocholatého, kuskuse i další vzácné druhy. Závěr celé cesty patřil ostrovu Bunaken, legendární lokalitě pro šnorchlování a potápění. Sedm nocí v Bunaken Village Resort, každodenní výjezdy lodí, korálové útesy plné života a delfíni doprovázející naši loď – to byl dokonalý epilog tohoto dobrodružství.
Po návratu na pevninu a přeletu přes Jakartu a Amsterdam jsme se po téměř dvaceti hodinách letu vrátili do Prahy. Byli jsme opravdu na druhé straně světa – a kousek tohoto světa jsme si přivezli s sebou.
Na závěr ještě jednou velké děkujeme: Lence, Yuliusovi, Doyokovi i Stephanovi.